Systém veřejné dopravy ve Vancouveru zahrnuje autobusové a trolejbusové linky, obdobu metra zvanou Skytrain a nesmím zapomenout ani na Seabus, který pendluje přes kanál z/do North Vancouveru. Doprava je rozdělena na tři zóny, jak dokumentuje mapka:
Na prvním místě bych zde rád vyvrátil fámu, že hromadnou dopravou a především Skytrainem se dá cestovat bez jízdenky. Pokud to někdy byla pravda, nyní už neplatí. Provozovatel Translink totiž zjistil, že mu kvůli černým pasažérům utíkají peníze, proto je troj- či vícečlenná policejní hlídka kontrolující jízdenky ve vozech dnes již spíše samozřejmostí než ojedinělým úkazem.
Z tohoto i dalších níže uvedených důvodů doporučuji využít vždy prvních čtrnácti dnů v měsíci a zakoupit si měsíční jízdenku, známou na Moravě jako "šalinkartu", v Čechách pak "lítačku". My jsme si pořídili dvouzónovou jízdenku za $110, na kterou můžeme jezdit každý den od půl sedmé večer do šesti ráno po celé síti včetně třetí zóny. O víkendech a svátcích může na jednu měsíční cestovat ještě jedna osoba (ale musí se slušně chovat, jak podotkla jedna řidička autobusu). A to se vyplatí! Pozor však na to, že jízdenka platí vždy jen do konce daného měsíce! Na druhou stranu je zde legální jízdenku si půjčovat, ale ne v rámci jedné jízdy :-).
Běžná přestupní jízdenka na jednu zónu vyjde na $2.50 a s trochou štěstí se vám může podařit cestovat na ni tam i zpět, než jí vyprší platnost. Při vstupu do vestibulu Skytrainu naleznete automaty s dotykovou obrazovkou, kde si nacvakáte příslušný počet jízdenek, platit se dá jak mincemi tak bankovkami a dokonce i platební kartou. S jízdenkou pak jdete na nástupiště, kdykoliv v průběhu cesty vás může oslovit kontrola.
V autobusech nebo trolejbusech se jízdenka kupuje u řidiče: oznámíte, o jakou máte zájem a vhodíte připravené mince do trychtýře před ním :-). Pozor, bankovky nebo karta jsou vám v takovém případě na nic. Řidič vám vytiskne jízdenku, kterou si odeberete ze štěrbiny zvané validátor - do toho zastrčíte při vstupu svou dříve zakoupenou jízdenku, aby se ověřilo, že stále platí (mají na zadní straně magnetický proužek). Řidiči v autobusech bývají většinou hodně v pohodě - často nad vaší neplatnou jízdenkou mávnou rukou a pošlou vás sednout nebo akceptují i nižší částku vhozených peněz, pokud u sebe víc nemáte a stejně vám vytisknou jízdenku, kterou chcete. Často také s vtipem hlásí do reproduktoru, že je nutné "Accept 5 more new friends, please!" v případě, že venku stojí štrúdl nastupujících a lidé uvnitř busu se nechtějí zmáčknout. Obecně lze v busech zažít hodně legrace, mě např. baví, když lidé vystupují zadními dveřmi, děkují nahlas řidičovi a ten jim přes celý bus odpovídá. Dveře se přitom otevírají automaticky po stlačení madla nebo příslušné plochy.
Četnost jízdy autobusů závisí na jejich čísle. Jednociferné jezdí nejčastěji, dvojciferné méně často a trojciferné si dávají hodně na čas (až hodinu). Časy příjezdů a odjezdů se vesměs neshodují s jízdním řádem, což na druhou stranu vytváří u řidičů potřebný pocit pohody. Na většině zastávek není napsaný její název ani spoje, které ji obsluhují, natož jízdní řád. O to ochotněji vám pak poradí řidič :). Stanici Skytrainu poznáte podle velkého modrého T v bílém obdélníku. V současné době se neužitečné a nenápadné štítky zastávek nahrazují také téčkem a slíben je i název zastávky a jízdní řád.
Před cestou po Vancouveru doporučuji nastudovat si primární a případně záložní spojení buď pomocí Google Maps http://maps.google.com nebo přímo na stránkách dopravce http://translink.ca - v obou případech stačí napsat přibližnou adresu počátku a konce cesty a web vám pomůže ji upřesnit a nalezne příslušné spoje a časy včetně pěší chůze.
Závěrem bych dodal, že díky ochotě personálu i ostatních cestujících se v místní veřejné dopravě neztratíte a pokud náhodou ano, rychle se zase najdete. Jaký to rozdíl oproti unuděným xichtům, které pamatujeme z rodné hroudy...
Žádné komentáře:
Okomentovat