středa 30. ledna 2013

Z města do vesnice

Půl roku v městě je tak akorát. Proto jsme se na podzim rozhodli přestěhovat do olympijské vesnice Whistler vzdálené od Vancouveru asi 120 km na sever. Levně se sem dostanete autobusy společnosti Greyhound po Highway 99 zvané také See to Sky Highway. 2, 5 hodiny příjemné cesty kolem pobřeží Tichého oceánu uteče rychle. Tím spíš, pokud vám bude počasí přát a výhled na oceán a ostrůvky nebude kazit mlha, na kterou si ve Whistleru s přicházející zimou stejně budete muset zvyknout.

Jsme na vesnici a ještě k tomu na horách. Ubytování, potraviny a ostatní služby jsou ještě o kousek vyšší než ve Vancouveru. Ano, mohou za to jistě i zimní olympijské hry konané v roce 2010 a to je pravděpodobně taky jeden z hlavních důvodů stále narůstajícího počtu nejen Čechů v této nádherné vesnici, čítající asi 10 000 obyvatel. Whistler je asi 15 km dlouhá nudle, ve které vás obslouží pár linek autobusu. Jestli jste si mysleli, že městská hromadná doprava ve Vancouveru je anarchie, tak to jste ještě nebyli ve Whistleru. Zastávky nejsou nijak pojmenované, ani očíslované. Neuslyšíte ani univerzální unylý hlas z reproduktoru, který vás upozorní, jaká zastávka vlastně následuje. Pokud si nezatáhnete za šňůru, řidič spousty zastávek bez povšimnutí projede, takže je možné, že tu svou minete. Měsíční jízdenka stojí 65 dolarů a pokaždé, když nastoupíte do autobusu, musíte ji vytáhnout z peněženky a projet automatem u řidiče (ne, už si nebudu stěžovat, že je opruz pokaždé při nástupu do autobusu ukazovat řidiči peněženku ve které se za průhledným okýnkem nachází bus pass). Jednotlivé jízdné stojí 2,50. Peníze vhozené do automatu zmizí a nevyjede jízdenka. To znamená, že pokud potřebujete přesedat, musíte při nástupu opět zaplatit (v noci to prý neplatí - řidič v prvním autobuse vydá jízdenku na přestup).

 
Nejčastěji fotografovaný objekt ve Whistleru. Právě proto jsou kruhy v prosinci roku 2012 vyměněny za nové.

S hledáním práce vám pomůžou v malém útulném kamrlíku WorkBC na Fuction Junction. Po zaregistrování, které nezabere víc jak 2 minuty, můžete využít spousty návodů, jak napsat resumé a cover letter. Poradit může i kvalifikovaný a příjemný personál. Zadarmo si vytisknete až 10 kopií materiálů, které potřebujete k pracovním účelům. Rozhodně doporučuji navštívit. Dostanete tam i seznam všech možných webových stránek, kde hledat práci online. 
Deník Pique vycházející pravidelně každý čtvrtek je k dostání zadarmo třeba ve zmíněném WorkBC. Nejen při hledání práce vám bude nápomocný.


Pokud chcete do Whistleru přijet na zimní sezónu, osobně bych doporučovala listopad. Září a říjen jsou mrtvé měsíce. Letní sezóna právě skončila a do zimní ještě daleko. Není moc práce a spíše jen budete chodit po hotelích s resumé a často slýchat, že ještě nenabírají nebo že máte sledovat místní tisk s nabídkou práce. Je možné, že vás již v říjnu některé hotely přijmou do práce, ale nástup stejně neslíbí dříve než 22. 11. (oficiální datum otevření hory). Job Fair pro BlackComb probíhá začátkem listopadu. Je dobré se předem přihlásit na oficiálních webových stránkách, protože pokud se rozhodnete stát na slepo nekonečnou řadu na pohovor, je docela možné, že za 2 hodiny, kdy ještě nebudete na řadě, uslyšíte, že pozice jsou již obsazené a děkujeme za účast, přijďte příští rok. 


Klubů je ve vsi dostatek. Hudební výběr neuspokující. Žebříčky popularity tu vede dubstep, rnb, disko, reggae. Ze dvou návštěv klubu mám depresivní vzpomínky, proto se zde raději dále nebudu rozepisovat. Až se rozhodnete někam vyrazit, jděte a objevujte sami. Místní si frčí na tom, že je Whistler jedna velká nikdy nekončící párty, tak se ale nelekněte, až vás v jednu nebo ve dvě ráno z klubu vyhodí, že zavírají.

Podzim ve Whistleru je krásný. Projděte si alespoň všechna místní jezera dřív, než zapadnou sněhem. A až nasněží, udělejte to znovu. Nad krásou místní přírody se nemá cenu rozplývat. Tisíc slov stejně nedokáže říct to, co jedna procházka ;)